Sobota - památky

V sobotu jsem pro změnu chrápu dlouho já. Kolem jedenácté se vypravujeme (tentokrát už pěkně metrem) směr Colosseo a Forum romanum. Sobota = lidí jak much = něco pro mě! Na radu pana doc. Šatinského jsem jdeme k bočnímu vchodu do Fora v naději, že zde bude lidí míň. Mraky lidí. Směřujeme k dalšímu vchodu a tam jich je skutečně jenom pár. Kupujeme lístky , hrneme se dovnitř. Počasí dnes není nějak oslnivé, spíš zima a hodně moc fouká, takže mám neustále k očích písek. Každopádně je to zajímavé místo a i přesto, že mě až moc nezajímá, kdo kdy co postavil a přestavěl ale spíš kdo tam co dělal a těchto informací moc není, jsem spokojená, že jsem za to ty peníze dala. Trávíme tam několik hodin, během kterých jsem zjistila, že jsem skutečně při poslední návštěvě baziliky Santi Cosma e Damiano skutečně byla v nepřístupných prostorách :D

Hladové jako vlčice jsme vylezli ven zrovna když začalo pršet a šli si dát oběd do místní restaurace u Colossea, kde ceny odpovídali výhledu, ale jídlo ceně už tolik ne. Kafe už jsem si za tu cenu dát odmítla, takže po skončení deště jsme se prošli na Piazza Colonna, kde měli mít levné a dobré kafe Illy. Tam jsem byla poučena, jak to v Římě a chodí a proč většina lidí si s kafem ani nesedá a jen ho vysrkne na stojáka. Protože pokud usednete ke stolku, je z ceny 1 euro za kafe cena 2,6 euro. Příště vím, že si nesedat! Také se podivuji nad zvláštním systémem placení, kdy vám je přinesen účet, po chvíli (většinou dlouhé) přijede servírka pro peníze, vezme vaší částku, odnese to někomu ke kase, který jí dá drobné, které vám ona přinese. Říkám svojí mamince „A jak se potom hádají, že platili 20 eurovou bankovou a ne 10?“. A co se nestane? Platím dvacetieurovkou a je mi špatně vráceno. Tak za slečnou jdu a říkám jí to. Omlouvá se a přinese mi zpátky správně. No ono snad to zakřiknutí funguje.

Z Piazza Colonna jdeme směr Pantheon a cestou nám kupuju ono mňamkózní dolce, které jsem měla posledně s Maruškou. Jmenuje se Cannoli a musíte ho ochutnat, jestli sem někdy pojedete! Slečna v obchodě se mě ptala, zda si to přejeme vzít sebou, řekla jsem že ano a ona nám ty dva lahodné kousky zabalila jak svatební dar! Až škoda rozbalit. Pantheon je uvnitř (i venku) parádní, i maminka byla nadšená. Další zastávka – Fontana di Trevi. Po všech těch dnešních narvaných místech už mi všichni ti turisté nevadí a nutím maminku, aby za sebe taky hodila minci do vody. V průvodci píšou, že se má házet pravou rukou za levé rameno. Nikdo z turistů to tak nedělá, ale moje maminka ano, protože ona se sem vrátí. Potom jdeme nakoupit nějaké jídlo na večer a šineme se domů, nevím jak maminka ale já utahaná jako kotě.