Úterý – volno

Nechtěla jsem prospat celý volný den, takže jsem si nařídila budík na desátou a plus mínus (dobře plus) pár minut, jsem dokonce i vstala. Sezobla jsem něco k snídani a nastartovala Ranču (oranžový počítač – kdo ještě neměl tu čest). Můj bývalý spolužák a nynější kamarád Miky byl online na skypu a když jsem zjistila, že umí složit Rubikovu kostku…no hned jsme si museli zavolat! :D Výsledkem byl hovor něco přes hodinu a moje schopnost složit jednu barvu! Později večer jsem však zjistila, že ne tak úplně, ještě to musím trochu vychytat. Odpoledne jsem šla nakoupit a trochu pochytat to sluníčko, nebylo tak šíleně vedro, takže jsem se nevyhnula údivným pohledům, že neumrznu, když jdu v kraťasech a žabkách. Milé Italky nezlobte se na mě…kraťásky a kozačky jsou sice sexy…ale nehnijou vám nohy?!

Dnešní italština byla zase vcelku přínosná, ale bohužel byla předposlední. Bylo mi také řečeno, že už je na čase, abych opustila angličtinu a začala mluvit italsky. Vždyť já se (občas) snažim! Okey…jen když nemám jinou možnost.

Po příchodu domů jsem si dala pár třešní, co jsem si koupila. Jako bych byla doma! Na zahradě. Na žebříku. Flusala pecky za plot k slepicím :D (jasně že jsem je házela do koše!) 

Pondělí - au

Včera jsem byla po workshopech unavená. Dneska jsem zničená. Kyčle řvou bolestí, ale co sakra! Bylo to parádní! Jen už je příště budu fakt protahovat, musim si to slíbit. V laborce dnes nejsou žádné experimenty a už mě to trochu přestává bavit, takže jsem začala hledat články na diplomku. Že bych přece jen začala něco dělat? :D No uvidíme, jak dlouho mi to vydrží. Kvůli bolavým kyčlím dnes tanec nepřipadal v úvahu, ale doma jsem neodolala a začala jsem vymýšlet první vazbu, co jsem tady. Jsem zvědavá, jestli jsem se nějak zlepšila. Zatím jediné, co jsem zjistila je, že jsem na sebe víc náročnější a vymyslela jsem si něco, co zatím nejsem schopná zatancovat tak rychle, jak bych chtěla :D Ale bavilo mě to. Moje sousedy určitě tolik ne. Víc než hodinu poslouchat jednu písničku pořád dokola. No…snad se jim aspoň líbila :D

Cestou na italštinu se mnou jel v autobuse kluk, co je se mnou ve stejném levelu. Chtěla jsem se s ním bavit. Opravdu chtěla. Dokonce jsem se i snažila. Ale jenom otázka „co jste dělali minulý čtvrtek?“ nám zabrala tak 10 minut. On neuměl minulý čas, já neuměla říct „minulý“. Takže „co děláte (rukama házím za hlavu) ve čtvrtek“ nebylo moc k pochopení. Jinak jsme se dnes učili rozeznávat, ve kterých slovech jsou zdvojené souhlásky a psali diktát. U toho jsem se naučila pár nových slovíček jako massaggio, což se bude třeba někdy hodit :D

Neděle - workshopy

Ráno se mi vůbec nechtělo z pelechu, takže jsem odložila budík. Na druhý pokus už jsem vstala, najedla se, sbalila si věci a vyrazila směr Bounce Factory. Dnes tam byl workshopový den. 7 workshopů s brutálními lektory s Říma. Koupila jsem si permanentku na 4 z nich a vybrala si hip hop s Piccou, L.A. by Carlo Ballarini (viz odkaz na youtube dole), waack a vogue s Annalisa Marcelli  a hip hop s týpkem jménem Wally. Všechny lekce mě bavily! U L.A. jsem se musela trochu zakousnout, protože to Carlo učil neskutečně rychle, ale nakonec mě to chytlo a měla jsem ze sebe radost, že už se můj mozek fakt asi trochu lepší a jsem schopná to trochu dávat. Picca a Wally jsou asi spíš freestyle tanečníci, viděla jsem na youtubu nějaká jejich videa z battlů, takže u jejich workhopů jsem si vzpomněla český způsob tancování a užila jsem si to. Energie na workshopech byla u stropu, všichni šíleli a podle toho vypadala i místnost. Orosená zrcadla, mokrá podlaha, totálně promáčená trička. Domů jsem přišla vyšťavená jak dlouho ne, ale stálo to za to!

http://www.youtube.com/watch?v=NMe-kDovmKA

Mikyho výraz při sledování videa z workshopu :D 

Sobota - nové brýle

Ani tuhle sobotu jsem si nemohla odpustit spát dlouho a probrala jsem se kolem jedné. Nějaké to válení v posteli, snídaně, oběd (ano, stihla jsem oboje) a vyrazila jsme do města odhodlaná koupit si nové boty a brýle. Brýle jsem ulovila hned v prvním „obchodě“ míněno stánku. Už pár měsíců mi chybí moje milované brýle z Londýna. A nikde nemůžu najít žádné, které by je plnohodnotně nahradily. Ale tady brýle prostě potřebuju, takže jsem se rozhodla koupit si nějaké ucházející. Muž u stánku byl velmi ochotný (stejně jako všichni :D). Záznam naší konverzace naleznete jako obrázek níže.  Nalézt nějaké pěkné botky (když mám v hlavě jasnou představu, jak mají vypadat) nebylo vůbec lehké, ale při tom hledám jsem narazila na dárek pro mého milovaného Blexu. Blexo, těš se! :) prošla jsem ještě pár stánků a krámků a jela domů. Dala jsem si večeři a začala se připravovat na večerní program. Asi vás nepřekvapí, že meeting time byl opět až po jedenácté. Jela jsem metrem na zastávku poblíž Vatikánu a tak mě vyzvedl Alain. Společně jsme šli na narozeninovou párty jednoho baru, který je prý jako jeho druhý domov. Tam jsem se seznámila s jeho přáteli, všichni moc milí lidé, ale jistěže většinu času mluvili italsky. Někdy jsem něco rozuměla, někdy ne, Alain překládal nebo se oni snažili něco splácat anglicky. Potom jsme se jeli podívat na nejvyšší místo v Římě, krááásný výhled a pak mě Alain odvedl domů. Spěchala jsem do postele, protože jsem věděla, že mě čeká náročná neděle. Jak jsem psala na fb...jediná nevýhoda jednolůžkového pokoje je bezmoc při rozepínání šatů v pozdních nočních hodinách. 

Pátek - la notte bianca

Dnes bylo opravdu teplo. Tak proč lidé chodí v bundách a kozačkách? Já v legínách a tričku s oroseným čelem. Bojím se léta. V laborce je klimatizace, takže tam se nepeču, ale cesta na metro k propocenému tričku stačí. Sina mi říkal o nějaké velké akci v univerzitním kampusu. Rozhodla jsem se tam podívat. Sina s jeho přáteli z puzzlu tam prodávali pití a koláčky s trávou. Poprosila jsem Dorela, aby tam šel se mnou. Nevěděla jsem, co mám očekávat, protože název akce byl v překladu „bílá noc“, ale já jsem rozhodně nechtěla jít celá v bílém. Sina říkal, že musím, Dorel říkal, ať na to kašlu. Tak co myslíte? Kašlala jsem na to! V jedenáct večer jsem dorazila na zastávku poblíž kampusu a jestli jsem čekala hodně lidí, tak tohle bylo mraky lidí! Fronta na vstup větší než do prezidentského paláce (Honzo!), ale Dorel (ač budoucí právník) čekat rozhodně nehodlal, takže jsme se dovnitř propašovali během pár minut. U různých fakult byli 3 hlavní stage, každá s jinou hudbou, každá s „barem“ a neskutečným množstvím lidí. Čekala jsem, že za pár hodin to bude vypadat jako na typické české párty či festivalu – spousta ožralých lidí. A ono ne! Všichni se chovali normálně a kultivovaně až do mého odchodu (kolem třetí). 

Čtvrtek - Rubikova kostka

Dnes jsem jela do laboratoře brzo, protože jsme museli připravit vzorky a pustil elektroforézu a potom šli na setkání uživatelů jedné metody na univerzitu. Hned u vchodu jsme vyfasovali dárečky. Rubikova kostka! Nikdy jsem jí neuměla složit, ani jsem se o to pořádně nepokoušela, tak teď budu mít příležitost. Na kostičkách jsou napsané nejrůznější cytokiny, už teď ji miluju! :D Většina přednášek byla v angličtině, poměrně zajímavé. Při pauze jsme dostali výborné kafíčko, mohli jsme si vzít kolik zákusků jsme chtěli (byly výborné!) a ve dvě jsme dostali i oběd. Spousta lahůdek! Pak jsme se museli s Inci vrátit do laborky a pokračovat v experimentu, dnes to šlo celkem slušně.

Vůbec nevím jak a proč, ale zapomněla jsem si dnes doma věci na tancování, ani pití jsem sebou neměla a z laborky jsem vypadla hodně pozdě. Navíc mě bolí kyčle a nebylo mi úplně dobře od žaludku (že bych toho splácala moc na tom meetingu??), takže to je dostatečný počet výmluv, abych dnes nešla tančit. Ani na italštinu se mi nechtělo. Pro to jsem ale nenašla dost výmluv, takže jsem se aspoň přinutila naučit minulý čas slovesa být a mít a pár nových slovíček. 

Středa - pizza

I když se to možná nehodí, napíšu to. Dnes jsem v metru viděla zatím asi nejkrásnějšího Itala. A já se zrovna dnes nenamalovala, protože mě včera bolelo oko. Přišla jsem do laborky, začali jsme pracovat a mezi řečí jsem to pověděla Inci. Okamžitě se ozval Luka. Velmi vtipná situace, protože jsme byli v jiné části místnosti a nemluvili zrovna nahlas :D Všichni se o to hned začali velmi zajímat. Včera u oběda jsme totiž probírali nějakého frajera, co se líbil Lavigně a slečnu, co se líbila Lukovi. Jakmile zjistili, že nemám přítele, strhla se obrovská diskuze a všichni začali přemýšlet, koho mi dohodí :D moje slova, že nikoho nechci, byla marná. Po kávové pauze už mi ukazovali jejich přátele na facebooku a začali domlouvat seznamovací párty :D óóó bóže! Ať žije sranda. Jsem tak moc ráda, že jsem tady. Jen ta italštině mě pořádně štve! Už bych chtěla rozumět a mluvit!

Dnešní počasí ráno tvrdilo, že bude hezky. Bylo krásně. Cestou z laborky jsem si koupila další ananas, rajčátka a mozzarellu a tentokrát i nějaký sušenky, musím už začít trochu mlsat :D

Večer jsem skypovala s maminkou a donutila jsme jí, aby před webkou hladila psa. Vůbec si nepřipadám jako Wolowitz, když byl ve vesmíru a chyběla mu gravitace! Potom jsem vyrazila zpátky směrem k budově, kde je laboratoř, protože poblíž bydlí Dorel a šli jsme na pizzu. Dala jsem si sýrovku a byla dobrá. Byl to super večer, moc jsem se bavila. Jen cestou zpátky mi opět ujel přestupový bus přímo před nosem. Šla jsem pěšky, a když už jsem byla u baráku, viděla jsem tři autobusy, kterými jsem mohla jet, jak jedou přímo za sebou. Jak typické.

Úterý 

Dnes do práce dorazili všichni, Inci trochu dýl ale dorazila. Po pár dnech flákání jsme zase začali něco dělat. Během psaní protokolů mi začíná víc a víc dělat problém psát česká slova :D

Utekla jsem dnes z práce dřív, protože tu stejně nebylo co dělat a venku to vypadalo, že bude krásně. Chtěla jsem vyrazit do města na nějaké ty památky nebo nakupovat, ale když jsem dorazila domů, napsal mi Dorel, jestli nechci jít na zmrzlinu. Tak proč ne, když je tak hezky. Alain navíc ráno slíbil, že dnes bude krásně a nebudu potřebovat deštník. Zmrzlina byla výborná a pokec tady. Není nad to, si pořádně pokecat s někým v angličtině bez italského přízvuku :D Měla jsem sebou rovnou věci na italštinu a už když jsem šla na zastávku, tak začínalo pršet. Byla jsem velmi ráda, že jsem Alaina neposlechla a vzala jsem si deštník. Na italštině jsem dnes byla přeřazena do vyššího levelu. Probírali jsme přivlastňovací zájmena, takže konečně něco nového, byla jsem vcelku nadšená. Všemu během výkladu hodiny rozumím, tak mi přijde zvláštní, že nejsem schopná rozumět, když někdo mluví přímo na mě. Ale snažím se. Už zvládám základní konverzace v psané formě, protože každej to vždycky zkouší :D 

Pondělí - stávka vol.II

Dnes byla další stávka, takže jsem si ráno přivstala a mazala do práce. Přišla jsem jako první. Zalezla jsem do laboratoře s počítačem a dělala to co obvykle, když neběží žádný experiment, se kterým můžu pomoct - trávila den na počítači. Ani kolem jedenácté nikdo ze studentů nepřišel. Nepřišli vůbec. Sama jsem se teda došla do menzy najíst a modlila se, že budu schopná se nějakými spoji dostat domů, protože jít pěšky domů a pak ještě na tancování a odtancovat to, by moje nohy asi nezvládly. První autobus mi ujel před nosem, tak jsem si půl hodinky počkala na další. Další autobus, na který jsem měla přestoupit mi ujel před nosem rovněž. Takže jsem si počkala dalších 20 minut. Ale během hodiny jsem se dostala domů, celou dobu svítilo slunce a bylo krásně teplo, takže paráda. Na tancování jsem tedy šla radši pěšky. Tentokrát jsem měla dokonce pocit, že tu vazbu už celkem dávám. Závěrečné rozdělení na skupinky mě vyvedlo z omylu. Ale Simone mě pochválil a slova útěchy zněla…“To je jen paměť“..ano to je, ale už by se mohla zlepšit! Po lekci jsem si přečetla smsku od Alaina. Vem si deštník, bude pršet. Hlavně že jsem ho měla ráno v práci. Teď mi v kabelce chyběl. Potřebovala jsem stihnout italštinu, takže jsem neměla moc na výběr, jestli mám čekat nebo ne. Rozhodla jsem se, že budu mít ráda déšť a užiju si to. Zprvu to bylo super, jemný deštík, teplíčko…pak ale přitvrdilo…a to docela dost. Domů jsem se dostala promoklá na kost. Rychle jsem se převlíkla, najedla a S DEŠTNÍKEM v ruce vyrazila na italštinu. Dnes nás začátečníků přišlo málo, takže nás spojili s mírně pokročilými. Ježiš řekněte mi, co se mám doučit a můžu do pokročilých za týden! Jedou hrozně hlemýždím tempem. Já vím, každý nestuduje na univerzitě a není schopný se učit tak rychle. Ale jestli jsem měla pocit, že mám špatnou paměť, tak nemám. Aspoň ne tenhle typ paměti. Ale slyším je mluvit italsky pomalu pro neitaly, takže to je super. Jsem zvědavá na zítřejší hodinu.

Dostat se domů zase stálo nějaké to čekání, protože od 20:00 pokračovala stávka. Nakonec ale autobus přijel a odvezl nás domů. Sprcha. Margotka. Once Upon a Time. Spánek.

Neděle - frontový den

Zase jsem se dostatečně vyspinkala a vyválela a tak. Odpoledne jsem šla s Honzou navštívit zahrady prezidentského paláce. Honzo, neomluvim se ti :D fronta tam byla neskutečně dlouhá a čekání 51 minut není na omluvu :D a pán ve frontě za mnou mi kašlal na krk a popotahoval! Zahrada bez lidí musí být opravdu nádherná, s takovým množstvím lidí to ale bohužel nevynikne. Měli jsme dokonce tu čest vidět i samotného prezidenta a zažít davové šílenství ala všichni se ho dotkneme. K této slavnostní příležitost hrál v zahradách nastrojený orchestr, některé hudební nástroje byly opravdu náročné. Koukněte na video :) 

Nejvíc nadšená jsem byla samozřejmě z koní :D

Sobota - party u Inci

Po včerejšku jsem se prochrápala až skoro do dvou. Pak jsem se ještě pár hodinek válela v posteli, mlsala sušenky, koukala na seriál (který asi??) a dočetla knížku. Když jsem se rozhodla, že válení už bylo dost, vykopala jsem se, uvařila si něco k jídlu a dala se trochu do kupy na večer. Ještě před odchodem jsem se kousla a vyzkoušela si všechny vazby, které jsem se do teď naučila a snažila se je fakt zatancovat. U některých se to povedlo, u některých pár částí prostě nedávám. Před osmou jsem se vydala do obchodu koupit aspoň víno na párty a pak metrem směr Laurentina. Vůbec jsem si nebyla jistá, jestli jsem schopná najít byt, kde bydlí Inci, byla jsem tam jen jednou a ani mě nenapadlo si zapamatovávat cestu. Moje navigační instinkty tu ale fungují jak nikdy, protože stejně jako s maminkou, nic není problém najít. Byla jsem mezi prvními hosty (i když jsem přišla o hodinu pozdě) a ti co už tam byli, byli vyfiknutí jak na ples pomalu! A já si tam přijdu v riflích a tričku. No příště už to neudělám. Postupně se to začalo plnit lidmi, začalo se jíst (to byla taková lahoda!) a pít a mluvit a trochu i tancovat. V průběhu večera jsem samozřejmě podstoupila další lekci italštiny, tentokrát ne od Valeria ale od chlapíka, jehož jméno samozřejmě nevím a nikdy vědět nebudu :D nejvíc jsem se tam asi bavila s Andreem, který uměl perfektně anglicky (juch!), je muzikant (zpívá a hraje na kytaru) a pracuje s hodinkami. Večer byl super, i když většina lidí mluvila italsky, našla jsem si tam svoje lidi, kteří se mnou mluvili anglicky nebo rukama nohama nebo byli ochotní poslouchat mojí lámanou italštinu. Najednou jsem zjistila, že už je jedna a pár minut a poslední metro jede v půl druhé, takže jsem se začala loučit a skoro vybíhala z bytu, když mi Andrea řekl, že jede tím směrem autem, tak mě vezme. Jejich styl řízení mě prostě nepřestane udivovat. Byla jsem ale ráda, že jsem se dostala domů takhle pohodlně a možná poznala i někoho nového.