Sobota - party u Inci

Po včerejšku jsem se prochrápala až skoro do dvou. Pak jsem se ještě pár hodinek válela v posteli, mlsala sušenky, koukala na seriál (který asi??) a dočetla knížku. Když jsem se rozhodla, že válení už bylo dost, vykopala jsem se, uvařila si něco k jídlu a dala se trochu do kupy na večer. Ještě před odchodem jsem se kousla a vyzkoušela si všechny vazby, které jsem se do teď naučila a snažila se je fakt zatancovat. U některých se to povedlo, u některých pár částí prostě nedávám. Před osmou jsem se vydala do obchodu koupit aspoň víno na párty a pak metrem směr Laurentina. Vůbec jsem si nebyla jistá, jestli jsem schopná najít byt, kde bydlí Inci, byla jsem tam jen jednou a ani mě nenapadlo si zapamatovávat cestu. Moje navigační instinkty tu ale fungují jak nikdy, protože stejně jako s maminkou, nic není problém najít. Byla jsem mezi prvními hosty (i když jsem přišla o hodinu pozdě) a ti co už tam byli, byli vyfiknutí jak na ples pomalu! A já si tam přijdu v riflích a tričku. No příště už to neudělám. Postupně se to začalo plnit lidmi, začalo se jíst (to byla taková lahoda!) a pít a mluvit a trochu i tancovat. V průběhu večera jsem samozřejmě podstoupila další lekci italštiny, tentokrát ne od Valeria ale od chlapíka, jehož jméno samozřejmě nevím a nikdy vědět nebudu :D nejvíc jsem se tam asi bavila s Andreem, který uměl perfektně anglicky (juch!), je muzikant (zpívá a hraje na kytaru) a pracuje s hodinkami. Večer byl super, i když většina lidí mluvila italsky, našla jsem si tam svoje lidi, kteří se mnou mluvili anglicky nebo rukama nohama nebo byli ochotní poslouchat mojí lámanou italštinu. Najednou jsem zjistila, že už je jedna a pár minut a poslední metro jede v půl druhé, takže jsem se začala loučit a skoro vybíhala z bytu, když mi Andrea řekl, že jede tím směrem autem, tak mě vezme. Jejich styl řízení mě prostě nepřestane udivovat. Byla jsem ale ráda, že jsem se dostala domů takhle pohodlně a možná poznala i někoho nového.