Úterý – volno

Nechtěla jsem prospat celý volný den, takže jsem si nařídila budík na desátou a plus mínus (dobře plus) pár minut, jsem dokonce i vstala. Sezobla jsem něco k snídani a nastartovala Ranču (oranžový počítač – kdo ještě neměl tu čest). Můj bývalý spolužák a nynější kamarád Miky byl online na skypu a když jsem zjistila, že umí složit Rubikovu kostku…no hned jsme si museli zavolat! :D Výsledkem byl hovor něco přes hodinu a moje schopnost složit jednu barvu! Později večer jsem však zjistila, že ne tak úplně, ještě to musím trochu vychytat. Odpoledne jsem šla nakoupit a trochu pochytat to sluníčko, nebylo tak šíleně vedro, takže jsem se nevyhnula údivným pohledům, že neumrznu, když jdu v kraťasech a žabkách. Milé Italky nezlobte se na mě…kraťásky a kozačky jsou sice sexy…ale nehnijou vám nohy?!

Dnešní italština byla zase vcelku přínosná, ale bohužel byla předposlední. Bylo mi také řečeno, že už je na čase, abych opustila angličtinu a začala mluvit italsky. Vždyť já se (občas) snažim! Okey…jen když nemám jinou možnost.

Po příchodu domů jsem si dala pár třešní, co jsem si koupila. Jako bych byla doma! Na zahradě. Na žebříku. Flusala pecky za plot k slepicím :D (jasně že jsem je házela do koše!)