Sobota - nové brýle

Ani tuhle sobotu jsem si nemohla odpustit spát dlouho a probrala jsem se kolem jedné. Nějaké to válení v posteli, snídaně, oběd (ano, stihla jsem oboje) a vyrazila jsme do města odhodlaná koupit si nové boty a brýle. Brýle jsem ulovila hned v prvním „obchodě“ míněno stánku. Už pár měsíců mi chybí moje milované brýle z Londýna. A nikde nemůžu najít žádné, které by je plnohodnotně nahradily. Ale tady brýle prostě potřebuju, takže jsem se rozhodla koupit si nějaké ucházející. Muž u stánku byl velmi ochotný (stejně jako všichni :D). Záznam naší konverzace naleznete jako obrázek níže.  Nalézt nějaké pěkné botky (když mám v hlavě jasnou představu, jak mají vypadat) nebylo vůbec lehké, ale při tom hledám jsem narazila na dárek pro mého milovaného Blexu. Blexo, těš se! :) prošla jsem ještě pár stánků a krámků a jela domů. Dala jsem si večeři a začala se připravovat na večerní program. Asi vás nepřekvapí, že meeting time byl opět až po jedenácté. Jela jsem metrem na zastávku poblíž Vatikánu a tak mě vyzvedl Alain. Společně jsme šli na narozeninovou párty jednoho baru, který je prý jako jeho druhý domov. Tam jsem se seznámila s jeho přáteli, všichni moc milí lidé, ale jistěže většinu času mluvili italsky. Někdy jsem něco rozuměla, někdy ne, Alain překládal nebo se oni snažili něco splácat anglicky. Potom jsme se jeli podívat na nejvyšší místo v Římě, krááásný výhled a pak mě Alain odvedl domů. Spěchala jsem do postele, protože jsem věděla, že mě čeká náročná neděle. Jak jsem psala na fb...jediná nevýhoda jednolůžkového pokoje je bezmoc při rozepínání šatů v pozdních nočních hodinách.