Čtvrtek – Bounce Factory

Vykopat se z postele byl dnes skoro nadlidský úkol, už začíná být ten spánkový deficit kapku znát. Přesto jsem s vypětím všech sil vstala (dobře, posunula jsem si budík aspoň 4x o 5 minut) a vyrazila směr  Istituto Superiore di Sanità,  kde jsem dnes měla tu čest už něco také dělat vlastníma rukama. Bezva! I když vybavená ta laborka moc není, protože dávkovat médium do 96 jamek a 10x každý promíchat pouze jednokanálovou pipetou se mému palci pravé ruky úplně moc nelíbilo. Ale lepší než sedět a koukat, budu aspoň namakané palce :)

Kávičku jsem dnes objednávala já v italštině a všichni mě vždycky neskutečně chválí, i když vím, že to zní naprosto jinak a musím se sama sobě smát :D jsou opravdu hodní! Na oběd jsme šli všichni společně, zase to byla mňamka, musím zjistit, jestli tam můžu chodit i na večeři.

Odpoledne jsme dokončili práci s makrofágy okolo čtvrté a já jsem vyrazila směr Conca d´Oro do Bounce Factory odhodlaná, že tentokrát už ten workshop skutečně dám! Byla jsem tam včas a stihla jsem i shlédnout konec předchozího workshopu, který byl spíš babský a komerční, ale taky by někdy stál za to.  Simone Ginanneschi, se kterým jsem se bavila minule, si mě pamatoval a hned se ke mně hlásil. Nejdřív se zdálo, že budu tam budu sama, Letizia (lektorka workshopu) se ke mně hned přišla se seznámit a po tom, co se dovnitř nahrnulo více lidí, pověřila jednu slečnu, aby mi překládala vše, co potřebuju vědět, protože prý anglicky moc neumí. Lekce začala klasickým protahováním a pak pustila písničku, ze které mě málem šlehlo - Macklemore & ryan lewis - thrift shop…začala nám vysvětlovat jednotlivé pohyby, párkrát jsme to zkusili na hudbu a asi po pěti minutách to utnula a řekla, že teď si vybereme písničku, na kterou chceme dělat choreo. Ptala jsem se anglicky mluvící slečny, co to mělo být. Prý jen lehký warm up – aha! Vybrali jsme Molly od Tyga ft. Wiz Khalifa & Mally Mall. Ježiš to byla taková pecka! Učila sice neuvěřitelně rychle, moc nedodržovala fázování při vysvětlování, ale všichni ostatní na to byli zvyklí, takže jsem zatnula zuby a snažila se, jak se dalo! Bylo to parádní a báječný a nejlepší prostě! Zpocená jak dobytek jsem odtud odcházela s bublinou endorfinů kolem sebe. Po workshopu jsem jí ještě šla poděkovat a stejně jako všichni tady, byla i ona báječná a skvělá a hrozně mě chválila. Kouknu do jejich rozvrhu a zkusím vybrat ještě jeden workshop, na který bych chodila. Cestou na metro jsem se skoro vznášela štěstím, jediné, co mě drželo na zemi, byla neskutečná únava. V metru jsem málem usnula a přejela svojí stanici, ale nakonec jsem se doplazila domů a napsala rodině, jestli nechtějí skypovat místo v domluvených 21:00 už v 19:30, jinak usnu. Sdělili jsme si novinky z domova i ze světa a následoval skype s Lapras. Já ty holky prostě žeru. Nemůžu se dočkat, až přijedou! 

Stejně jsem se nedostala do postele dřív než v jedenáct a to už jsem opravdu mlela z posledního. O víkendu do všechno dospím, musím!