Pátek - pizza až v večeři

Po shlédnutí internetové předpovědi počasí jsem ráno po vyhrnutí žaluzií očekávala nádherné slunečné ráno. A ejhle! Pod mrakem a po dešti...no co... to mi mojí náladu přece nezkazí! Do batohu si házím svůj superbezvacool deníček z rozlučky na Špince a vydávám se do školy. Metro je přecpané k prasknutí a v tunelu před zastávkou Bologna dokonce na chvíli zastaví a já se svými mírně klaustrofobickými sklony  začínám cítit kapku nejistě. Naštěstí po chvíli se zase dává do pohybu a přesně na čas stíhám přijít do laborky, kde jsem ale sama. Později postupně telefonují všichni studenti, že mají problémy se dostat do práce, že jsou nějaké trable s metrem, většina z nich musí jít pěšky. Ještěže jsem jela dřív! Zatuhnout v tom tunelu by mi vykouzlilo šedý vlas! 

Jako by dnes v laborce tušili, že mám narozeniny a poprvé od nástupu můžu něco dělat vlastníma ruka a ne pouze zírat, jak se něco dělá. Konečně jsem užitečná, joooo! Dnešní kávička (už zvládnu objednat presíčko s mlékem a čaj) se nesla v duchu "tak co už jsi všechno v Římě viděla? Musíš vidět tohle a tohle"..ale pamatujte si všechny ty názvy :)

Těsně před třetí (ale ne jako poslední) jsem šla do menzy na oběd, který byl zase výborný, asi si začnu psát aspoň názvy těch jídel. Pizzu jsem si nedala, protože hned ráno mi volal báječný Honza, který na facebooku zjistil, že mám dnes narozeniny, tak ať si pizzu k obědu nedávám a čekám po deváté na Circo Massimo. Okey, těším se! Dnes jsem měla tu čest se seznámit s dalším "jídlobrancem", je mi těch lidí upřímně líto.

Po obědě jsem vyrazila na metro a konečně celá natěšená vytáhla superbervacool deníček. Hned u první stránky jsem měla na tváři úsměv od ucha k uchu a možná ještě kousek dál a hltala každé přání. Přijelo metro, nastoupila jsem, četla jsem dál, skoro brečela...čtvrtá zastávka...tady bych měla vystoupit, zvednu hlavu...Quintiliani...sakra! Vlezla jsem do špatnýho metra. Vystupuju, jdu na druhé nástupiště, jedu zpátky, lezu do správného metra, vystupuju na Libii. Pořád čtu a nepřestávám se usmívat. Jak já zbozňuju svoje přátele! DÍÍÍÍÍÍKY! Chvíli jsem se cítila skoro jako doma, jsem ráda, že vás všechny mám :-*

Na bytě zapínám skype a začíná třicetiminutová oslava narozenin s částí Lapras a Gold Edition, zbožňuju vás (a Žanetinu ofinu a prsa! :D )

Na čtvrt na deset vyrážím na metro, které mi opět musela ujet před nosem, neboť jsem ve stanici jako první. Jedu na Circo Massimo, kde přistupuju k Honzovi do tramvaje a vypínám orientační radar :D Procházíme spooooustu parádních míst, kde doufám nejsem naposledy, pokud mi tedy Honza řekne, kde jsme byli, protože já jsem byla ztracena :) těžko vybrat, které místo je nejkrásnější :) Po první části procházky jdeme na pizzu, já si dávám Quattro Formaggi, abych mohla porovnat svou nejoblíbenější pizzu v ČR. Je jiná, je výborná, ale nemůžu říct, že lepší, má své kouzlo. Potom jsem ještě pozvána na výbornou zmrzlinu (karamelová vyhrává) a pokračujeme v noční výpravě. Města jsou prostě nejkrásnější v noci!
Domů se dostávám poprvé nočním autobusem, samozřejmě s doprovodem, protože Honza je gentleman :)