Středa - Sina

Dnes jsem byla v práci poměrně dlouho, žádné velké noviny, jen mě díkybohu více a více zapojují do práce, ale stále nemám vlastní kartičku, takže pracování na vlastníme experimentu nepřichází v úvahu L achjoooo, už bych tak moc chtěla dělat něco sama. V minulých dnech jsem na couchsurfingu hledala gauče pro svoje tří krásky, které by mě měli přijet navštívit a zároveň jsem hledala někoho, kdo by mi pomohl se naučit trošku italsky. Ozvalo se mi spousta lidí, pro dnešek jsem se rozhodla sejít s klukem jménem Sina, který psal, že v blízkosti jeho bydliště je škola italštiny, která poskytuje kurzy zdarma. Byli jsme domluveni zhruba na pátou hodinu na zastávce u mého baráku. Čekám tam a po chvíli přijede autobus a z něj vystoupí týpek dle fotek podobný Sinovi, rozhlédne se, podívá se na mobil a zase zaleze do autobusu a odjede. Cože?! To se na mě jako přijel jen podívat? Naštvaná beru do ruky telefon a píšu mu ne zrovna pěknou zprávu v angličtině. Po chvíli mi přijde sms „já jsem teď přijel, kde jsi?“ Byl na druhé straně nástupiště a samozřejmě, že vypadal úplně jinak! Moc jsem se mu omlouvala a vysvětlila, že jsem si ho spletla. Zajímavý začátek :D šli jsme si dát (ten den už druhé) cappuccino a i přesto, že to není Ital, vypil ho se stejnou rychlostí a hrnek odkládal když já jsem teprve lžičkou obírala pěnu. Potom jsme se šli projít, sednout si na chvilku do parku a pak se povídat na místo, kde je ta škola a vysvětlil mi, jak se tam dostanu. Následně jsem spíš čirou náhodou zjistila, že bydlí ve velkém domě pro studenty a poskytují dost často „gauč“ nejrůznějším cestovatelům a moje holky by tam též mohli zůstat. Šla jsem se tam s ním podívat a shledala, že je to opravdu veeelmi zajímavý dům plný zajímavých lidí. Strávila jsem tam celý večer, přijeli tam přes couchsurfing dvě slečny z Německa, mluvili výborně anglicky (na rozdíl od Siny, který s angličtinou trochu bojuje a snaží se, abych něco pochytila italsky), dlouho jsme povídali, hráli různé stolní hry (Jenga – po italském i po oficiálním způsobu) a Emanuel (velmi sympatický kluk – možná proto, že měl psa a já už mám táááák velký absťák) nám uvařil večeři o dvou chodech (pasta a zapékané brambory) – tp byla mňamka! S Němkami jsme umyly nádobí a u toho si stihli popovídat s klučinou z Afganistánu (myslím), který studuje medicínu na Sapienze. Už bylo kolem jedenácté, takže jsem se vydala autobusem domů. S dnešním dnem jsem velmi spokojená, holky snad budou mít kde spát a já jsem poznala pár velmi zajímavých lidí.