Pondělí – tanec a italština

Ráno jsem se rozloučila s maminkou a šupky dupky do práce. Během kávičkové přestávky se strhla bouřlivá diskuze v italštině a jediné, co jsem ze začátku pochopila, bylo, že mluví o mně. Když to trochu utichlo, opovážila jsem se zeptat, co se stalo. Prý jim volali z vedení, že musím absolvovat kurz o bezpečnosti práce, rizicích v laboratoři a nejrůznějších právních předpisech a na konci složit zkoušku. Říkám: „Není problém“… Odpovídají: „V italštině“.

Odpoledne jsem dovezla na byt počítač a usilovně přemýšlela, jestli mám nebo nemám jít na workshop. Po víkendovém běhání po městě mě totiž velmi markantně bolí palec u pravé nohy. Nejsem srab a vyrazila jsem. Simone mi navíc řekl, že prý to mám kousek pěšky, že je zbytečný jezdit metrem, takže jsme koukla na mapy a už mazala po svých směr Bounce Factory. Našla jsem to v pohodě, byla jsem tam včas, všichni byli zase báječní a milí, očividně si mě pamatují, protože mě hned zdravili. Na lekci bylo zase lidí jak much, warm-up těžký jako minule, vazba těžší než minule. Nebo spíš větší kombinace rychlých a těžko zapamatovatelných (něco pro mě) pohybů, takže jsem to tak tak stíhala v mojí hlavě. Ale vazba to byla perfektní.

Zpáteční cestu odmítám jít pěšky a jdu na metro (i když to možná vyjde celkovou vzdáleností dost podobně), opět jsem málem přejela stanici. Došourala jsem se domů, vlezla do sprchy, najedla se a hurá za Sinou. Trochu se zpožděním (ale lepší než nic) mě dovedl na mojí první hodinu italštiny. Jsme tam 4. Už jsem dokážu představit…waaaau! A znám od každého písmenka abecedy minimálně jedno slovíčko! Okey, takhle lekce nebyla nejlepší, ale začít se nějak musí. Trošku horší to asi bude s komunikací, protože dva kluci jsou z Bangladéše a mluví aspoň trochu anglicky a jeden je z Libye a neumí ani anglicky, ani francouzsky. Dost času jsme tudíž strávili nad vysvětlováním jednotlivých slovíček, protože třeba „zítra“ se rukama a nohama vysvětluje poměrně špatně. Trochu jsem se necítila ve své kůži, když se asi uprostřed hodiny někdo zeptal, kdo patří k jakému náboženství. Všichni muslimové…já ateista… Hodně se usmívám :D

Po hodině jsem zašla ještě k Sinovi na čaj (bydlí v tom samém domě, kde je škola italštiny).