Čtvrtek - maminka je tu!

Dnes přijela moje milovaná maminka! Celý den v práci jsem hlídala telefon a doufala, že vystoupí na správném nádraží (ano – nádraží…moje maminka se bojí lítání, takže přijela autobusem) a nepojede až do Neapole. V práci bohužel jak naschvál je potřeba udělat hodně věcí a můžu si spoustu z nich zkusit sama. Je to sice super, ale zrovna, když maminka už přijela, tak nemůžu odejít, protože je to práce, kterou je potřeba dělat ve dvou. A zrovna jak na potvoru se musel zlobit i počítač, který je spojen s denzitometrem, takže jsme u něj strávili místo 5 minut asi 40 minut! Potom už jsem skoro se vydala pro maminku a když jsem přijela po eskalátorem k nástupišti metra, zrovna tam jedno stálo a na tabuli bylo napsáno, že jede směrem Rebibbia, což byl ten správný směr k mamince, takže jsem do něj naskočila. Po dvou zastávkách jsem ale zjistila, že jede na Conca d´Oro, takže jsem zase vystoupila a musela se o jednu zastávku vrátit a počkat na další tentokrát opravdu ve směru Rebibbia. Autobusové nádraží a maminku jsem našla celkem snadno, jen ona byla prý kapku zmrzlá, protože dnes nebylo úplně super počasí. Jeli jsme na byt odložit kufr a pak se projít po okolí. Cestou k bytu jsme zašli do restaurace a já nám italsko-anglicky objednala špagety (mně s pepřem a sýrem, mamince s rajčaty a bazalkou), moc mi to chutnalo. Potom se maminka rozhodla vyzkoušet sílu a kvantitu místní kávy a přesně jsem tuto reakci čekala. „Tak málo a tak silné?“

Potom už jsme došli na byt a spokojeně ulehli do postýlek.